Co teď?

Kategorie: Cvičení

Také si občas říkáte „co teď“? Stojíte sami před sebou, proti svým dávným touhám, proti svým dávným přáním? Cítíte, že již delší dobu není vaše denní činnost náplní toho života, který jste chtěli? Že naopak vše směřuje někam naprosto jinam?

Cvičení

Cvičení a zvedání činek jsem se věnoval už i jako malý kluk. Naplňovalo mě to dobrými pocity a byly vidět i výsledky, což mne vedlo k další motivaci. Ovšem v letech 2003 – 2007 se z mého nynějšího pohledu tehdy nedalo mluvit o nějaké vášni a jednalo se spíš o jakési minimum, co jsem mohl pro sebe udělat. Nicméně nebyl jsem pasivní kluk, ale spíš velmi aktivní. Až skutečný workout začal v roce 2012.

Co mě k tomu vedlo? Jako IT pracovník jsem převážně celé dny seděl na židli, začal se projevovat nedostatek pohybu a ani já jsem se svou muskulaturou nebyl spokojený. Vedlo mne k tomu odhodlání a také sledování těch vrcholných sportovců, kteří dělali kliky s nohama vzhůru a to na malíčku jedné ruky. Začínal jsem sledovat workoutovou scénu a naštěstí jsem natrefil i na dobrou partu, zastávající Revoltu. V té době to byla velice perspektivní skupina, která skrze workout měnila mládež.

Celé jsem to bral jako svou osobní výzvu a povinnost, ani mne nenapadlo to jakýmkoli způsobem ošulit, bylo to mé rozhodnutí a tím bych byl jen proti sobě. Nejdříve jsem pravidelně cvičil doma, později jsem navštěvoval venkovní hřiště, kde jsem poznal množství zajímavých lidí s podobným smýšlením. K pravidelnosti se přidala i kolektivní podpora, motivace a zdravá soutěživost, „přece nebude ten druhý lepší“ a podobné případy.

Výsledky se s poctivým a pravidelným tempem velmi rychle dostavovaly a samozřejmě mne i velmi motivovaly. Za 3 roky jsme se dostali s kamarády do neuvěřitelné formy.

Osobní výzva a povinnost

Cítím, že je mou povinností dosáhnout maxima potenciálu, který mám. Jestliže má den 24 hodin a já jsem v práci 9 hodin, spím 8 hodin, zbývá mi 7 hodin. Těch 7 hodin musím také využít, abych se najedl a provedl hygienu – takže se dostáváme zhruba na 5 hodin volného času na den.

Občas si představuju, jaké by to bylo tento čas věnovat do něčeho, co má smysl. Hraní her, koukání na TV, brouzdání po sociálních sítích anebo uslintané prohlížení novinek.cz a také nějakých youtuberů neberu jako smysluplně využitý čas.

Cítím tedy povinnost využít svůj čas tak, jak nejlépe mohu i přes to, že se mi to často také nedaří. Jestliže jsem nyní selhal a přistihl se, mohu začít ihned cílenou změnu. Pokládám za důležité rozvíjet nejen osobnost, ale i jakýkoli um.

Necvičení

Při stejně tak poctivém nedodržování cvičení a odvrácení se od aktivní strany žití dojde k tomu, že stav a kondice jdou z kopce. Po pár letech „necvičení“ jsem téměř opět na začátku a musím si opakovaně položit tu známou otázku, kvůli které to vlastně začalo. A pak je tu další věc k zamyšlení… Proč to, co bylo dříve nemyslitelné, je teď denní chléb a naopak? Jak je možné, že může dnes být nemyslitelné chodit někam denně 2 hodiny cvičit? To je také dobrá otázka k zamyšlení se nad touto pomíjivostí.

Momentálně necvičím proto, protože hraju převážně na kytaru a tak se mi zvyk tělesné zátěže značně vytratil, za to ale umím brnkat na strunový nástroj, takže jsem jednu věc ztratil, ale jinou získal. Kdyby jsem nechal cvičení pouze kvůli poflakování a polehávání, tak by mé svědomí pracovalo, za současné situace to přijímám. Jsem si vědom faktu o možnosti začít každý den zase cvičit a věřím, že to brzy přijde a já se zase nebudu moci odtrhnout od dřepů, kliků a přítahů.

Závěr

Po tom všem co vím, co jsem zažil a co ještě zažít mohu, udávám datum 16.1.2021 jako můj comeback workoutové éry a životního stylu. Těšte se!!!